Procházím dlouhou, tmavou chodbou a vedu se za ruku s mou milovanou. Nohy nám pleskají o podlahu – jsme oba bosí. Laura má na sobě fialové minišaty s dost hlubokým výstřihem, které jí tak krásně obepínají její dokonalou postavu, a které tak zbožňuji. Já vypadám oproti ní tak trochu jak trhan – mám jen vybledlé džíny, které mají na sobě tolik děr, že se divím, že ještě drží při sobě. Lauře ale přijdou sexy, a to je pro mě přece to nejdůležitější.
„Tady někde by to mělo být,“ řekne Laura trochu neurčitě a je na ní vidět, že je najednou trošku ztracená. Za jiných okolností bych byl asi trošku rozpačitý, ale teď ve tmě, když jsme sami? Ani náhodou! Najednou je Laura u zdi a já si ji vysadím do výše pasu.
„Ale no tak, miláčku, nemůžeš počkat?“ zasměje se a obejme nohama.
„Když máš takové šaty? Jak se mám asi udržet?“ zaúpím a abych jí dokázal, že mluvím pravdu, přitisknu se na ni ještě víc. Boule, která ji tlačí do klína, je více než důkaz. Zaboří mi prsty do vlasů a najde v pološeru mé rty. Chtivě se přisaje, a když je hned nato pootevřu, pohladíme se jazyky. Začnu ji vášnivě líbat a opřu jednu ruku o zeď vedle její hlavy. Ještěže nejsme na lodi jako minule.
Přijíždíme luxusní limuzínou k malému hotýlku. Nachází se na útesu, pod kterým se rozprostírá nekonečná mořská hladina. Už se stmívá, a když se podívám na svou ženu, vidím, že podřimuje.
„Lásko, vstávej, už jsme tady,“ pohladím ji po tváři a ona ji ke mně nakloní. „Ale no tak, přece nebudeš teď spát,“ dodám s úsměvem a hladím ji dál, dokud se úplně neprobudí.
„To už jsme fakt tady?“ zeptá se trochu nevěřícně a podívá se z okýnka. U hotýlku stojí ještě tři limuzíny, takže by tu měly být ty další tři páry, se kterými jsme se před nedávnem setkali. Jedni z nich chtěli, aby se to konalo u nich, ale my dáváme přednost neutrální půdě. Moje manželka i já se na takové večery vždy těšíme – můžeme si to dovolit. Už několikrát jsme si zaplatili podobnou drahou akci a vždy se nám to vyplatilo. Dneska to má příznačný název. Když jsem to četl na internetu mezi nabídkami, zacukaly mi koutky a Beáta si toho všimla.
„Copak je, miláčku?“ zeptala se tehdy trochu nejistě, protože mi zrovna něco říkala. „Ty si mě zase nevšímáš?“ řekla schválně plačtivě, jak to vždycky říká, když si chce udělat legraci.
„Ale všímám, lásko, jen jsem tady našel další akci a podívej, jaký má název,“ řekl jsem jí se smíchem. Podívala se a také se zasmála, pak mě ale překvapila tím, že řekla: „A proč by ne? Můžeme to zkusit, jestli se tam ještě jde přihlásit.“ No a teď jsme tady.